Náš příběh

Náš příběh začíná před 12 lety… I když jsme to od sebe měli, co by kamenem dohodil, skoro jsme nevěděli, že ten druhý vůbec existuje. Až volejbalový kurt zařídil, že jsme se setkali na jednom místě. I když už si nikdo moc nepamatuje, jak se tam vlastně Gabča ocitla, najednou stála zkrátka na hřišti. Do volejbalové party zapadla takřka okamžitě a stali jsme se dobrými přáteli.

Až po nějakém čase, na táboráku v Horní Čermné, jsme v průběhu večera zjistili, že by mezi námi mohlo být i něco více. Za pár měsíců jsme se domluvili, že to tedy spolu zkusíme. Ale bylo to váhavé rozhodnutí, jelikož v tu dobu jsme každý studoval na opačném konci republiky. Jisté nebylo nic.

První roky byly hlavně v duchu studia a poznávání se navzájem. Společného času jsme neměli tolik, a tak jsme komunikovali hlavně přes telefon. Nicméně, jak už to v začátcích bývá, měli jsme růžové brýle, což nám pomáhalo naše odloučení trochu vyvažovat. Osobně jsme se vídali většinou jen o víkendu. Chodili jsme na procházky, zábavy, plesy a taky jezdili na výlety – třeba na Moravu.

V roce 2015 Standa daroval Gabče k Vánocům krátkou báseň. To ještě netušil, že se z toho stane tradice na další desetiletí.

Jednou dostal Standa nápad, že navštíví Gabču na kolejích v Brně. Zdálo se to jako parádní plán – projít se po Brně, dát si dobrou večeři a druhý den jet společně domů. Následující den jsme se ale ocitli v kanceláři ředitelky a Gabče hrozilo vyloučení z kolejí. Co se stalo, ptáte se? Standa byl označen za ilegálního nocležníka, který pobývá na kolejích již několik měsíců. Důkaz byl jasný – jeden kartáček v koupelně navíc :D… Hosté na kolejích se totiž museli nahlašovat ihned po příchodu, ale jelikož jsme tak učinili později - až po Gabčiné zkoušce, problém byl na světě. Nakonec jsme vše vysvětlili a dobře to dopadlo.

V tomto roce Gabča ukončila bakalářské studium. Standa udělal velký krok a vzal ji na společnou dovolenou na kolách s kamarády do kempu Jitřenka. Na zážitky odtud nikdy nezapomeneme :D.

Po vztahu na dálku uzrál čas zkusit si společné bydlení. Standa ukončil studium v Liberci a svolil k přestěhování za Gabčou do Brna. Napsali na první inzerát, který splňoval podmínky, zašli na prohlídku, podepsali smlouvu a v září se stěhovali. Měli velké štěstí, že narazili na moc fajn pronajímatele, se kterými měli hezký vztah. Bydleli jsme u nich v rodinném domě se zahrádkou, kterou jsme aktivně využívali.

Další rok Standa úspěšně odpromoval a našel si práci v místě. Čas utekl jako voda a byly Vánoce. Standa dostal od Gabči poukaz na první společnou zimní dovolenou v Krkonoších. Jupí. Tvrdil totiž, že umí lyžovat, tak se Gabča chtěla přesvědčit :)).

Standa se rozjíždí ze sjezdovky téměř „šusem", chce se ukázat. Jeho krasojízda trvá asi osm vteřin než končí v závěji. Dlouho jsme se tak nenasmáli. Další jízdy už byly ale lepší, tak si alespoň trochu spravil reputaci. Dovolená to byla moc fajn a oba jsme si ji užili.

Po dlouhém zvažování se Gabča rozhodla přihlásit na Erasmus (studijní pobyt) v zahraničí. Zanedlouho dostala vyjádření a s napětím očekávála, co se skrývá uvnitř obálky. „Byla jste přijata ke studiu ve Finsku – město Rovaniemi." Oba měli velkou radost, ale zároveň dostali strach, jak další odloučení prověří jejich vztah.

Gabča vzala situaci zodpovědně a Standovi k jeho narozeninám dala kuchařku „Sám doma a hladový", aby mohl rozšířit své kuchařské umění a přečkal kruté časy. Bohužel knihu sice otevřel, ale nic z ní neuvařil, pouze párek z obalu knihy, který už ale k receptům nepatřil :D. Nicméně snaha se cení.

Ještě než Gabča odjela, stihli jsme také první společnou letní dovolenou v Bulharsku u moře, kterou jsme si moc užili… V prosinci se Gabča vrátila a Standa na ní již čekal u brány na letišti s květinami a cedulkou se jménem, aby věděla, ke komu se hlásit, kdyby ho náhodou nepoznala.

Období covidu, roušek a omezení cestování. I tak jsme ale v létě 2020 vyrazili na dovolenou na Šumavu s partou kamarádů. Hodně jsme také během covidu sportovali, ale s rouškou to bylo vždy náročné. Gabča v létě úspěšně zakončila inženýrské studium a nastoupila do práce.

Další rok jsme opět vyrazili s partou na kola, tentokrát do Jeseníků, a společně jsme pokračovali v tradici dovolených u moře – vydali se poznat Řecko, ostrov Korfu.

Skoro každý víkend nás to táhlo z Brna zpět domů. Pomalu začala vznikat myšlenka, že se jednou nadobro vrátíme – že život ve městě je sice fajn, ale nic pro nás :).

Roky 2022 a 2023 se nesly v duchu cestování, skvělých zážitků s rodinou i kamarády, přesouvání mezi Brnem a Čermnou a jednoho jubilea. Standa oslavil své 30. narozeniny ve sklípku u Libora, na které nikdy nezapomene. Červené víno – André – teklo celý večer proudem :).

Jelikož je Standa milovník volejbalu a skvělý hráč, dostal od Gabči k narozeninám poukaz na beach turnaj nejvyšší ligy v Ostravě. Byl z toho celý paf.

V létě jsme strávili dovolenou ve Španělsku na ostrově Fuerteventura. Rádi vzpomínáme na procházky po dlouhých plážích s batohem na zádech, kdy příliv vždy zpáteční cestu proměnil spíše na brodění se a překonávání skal. I tento rok jsme vyrazili na dovolenou na kolách - do Beskyd.

Na podzim jsme stihli rodinný výlet ve složení MTGSRMBDSTAB (mamka, taťka, Gabča, Standa, Radka, Marián, babička, děda, strejda, teta, psíci - Áňa, Bíva) v Krkonoších na Květě a turistiku v Rakousku s kamarády, kde byl zdolán nejvyšší vrchol Hochschwab. Tři dny v terénu, s krosnou na zádech, spoustou zábavy, nachozených kilometrů a překonaných výškových metrů.

V roce 2023 už jsme pomalu ztráceli trpělivost s dojížděním do Brna. O to víc jsme začali rozvíjet myšlenku stavby vlastního rodinného domečku – vznikaly první nápady a varianty půdorysů.

Letní dovolenou jsme strávili v Turecku kousek od městečka Side, kde jsme váleníčko na pláži střídali s objevováním okolí. V srpnu jsme s kamarády vyrazili na kola do Jizerských hor a na podzim jsme se se ségrou Radkou a jejím přítelem Mariánem vydali vlakem poznat Budapešť.

Rok 2024 nebyl výjimkou, co se týče cestování. Spíše naopak, ještě jsme to povýšili. Z kraje roku se vydáváme s Radkou a Mariánem do Vídně objevovat další kus světa. Hodně jsme chodili po památkách a také ochutnali místní kuchyni. Nesměli jsme totiž zapomenout na vídeňský řízek alias „sloní ucho".

V létě jsme ještě přibrali mamku s taťkou od Gabči a vyrazili za sluníčkem do Turecka. Teplo bylo opravdu veliké, ale ve stínu u vody a s občerstvením se to dalo zvládnout. Za necelý měsíc jsme s kamarády vyrazili na kola do Jedovnice u Brna.

Objevování jsme stále neměli dost, a tak opět ve stejném složení jako na jaře jsme zamířili do Londýna. Viděli jsme Big Ben, prošli se po Tower Bridge nad Temží a navštivili spoustu dalších známých míst. Výlet měl hezkou tečku, kdy na nultém poledníku v Greenwich požádal Marián Radku o ruku.

Naše putování jsme ke konci roku zakončili za hranicemi v Polsku víkendovým pobytem na chatě s kamarádkou Pájou a Ondrou. A také v Rakousku na lyžích v Tauplitz.

Během podzimu jsme se pustili do úklidu a malování bytu v Čermné u Filipů, kde budeme dočasně pobývat, protože jsme se už rozhodli, že budeme stavět. Po šesti letech se tedy vracíme z Brna domů.

Jak byl minulý rok rozlítaný, v tomto jsme přibrzdili a první půlka roku byla poklidná. Jen to přestěhování do Čermné stojí za zmínku.

V létě jsme byli nejdřív na kolách na Vysočině. A pak jsme se domluvili, že bychom mohli jet na jednu z posledních dovolených k moři, když další rok kopneme do země. Trochu jsme se osmělili a jako destinaci vybrali ostrov Koh Samui v Thajsku. Vždy jsme se do těchto zemí chtěli podívat.

Prožili jsme parádních čtrnáct dní, výborné jídlo a pití. Ostrov jsme procestovali křížem krážem – zprvu po svých, a pak na skútru. Ale abychom vůbec vyjeli na silnici, Standa musel nejdříve najít odvahu. Jezdí se zde totiž vlevo a o dopravních předpisech se moc nedá mluvit – na červenou se jede, přednost platí jak kdy a tak dále. Ale jinak opravdu krásná země, skrývající mnoho pokladů.

A jeden takový také cestoval s námi. Když se dovolená chýlila ke konci, vyjeli jsme si na nedalekou pláž – Bantam Beach, kde 6. 9. Standa požádal Gabču o ruku. Hurá! Svatba? Bude! Jak jsme se vrátili domů, začalo hledání správného místa na veselku.

Na podzim jsme ještě stihli s kamarády Honzou a Pájou navštívit město lásky – Paříž. Viděli jsme známá místa jako Montmartre, zámek Versailles a nesměla chybět Eiffelova věž. A taky jsme se hodně nasmáli.

Začátek roku bylo samé plánování, nejenom svatby, ale i stavby.

V červenci jsme vyrazili na prodloužený víkend do Svratky ve složení MTGSRMBDSTAB a v srpnu s kamarády do Deštného v Orlických horách. Kousek od Deštného se nachází i naše svatební místo, kde se za několik týdnů potkáme.

Těšíme se. Doufáme, že vy také :)